V Katechismu, článek 1210 čteme: Svátosti Nového zákona ustanovil Kristus a je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Sedm svátostí se týká všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. Tím dostávají podobnost úseky přirozeného života a života duchovního.
Svátosti, viditelná znamení neviditelné Boží milosti, jsou prostředky pro naše posvěcení, jsou cestou k nápravě toho, co je v nepořádku. Je až k podivu, jak velká část křesťanů na svátosti pohlíží docela minimalisticky: pokřtít, mít svaté přijímání, být pobiřmován, církevně sezdán, nechat zaopatřit před smrtí. Svátosti nemohou být vnímány jako dosažená vyznamenání na vojenské uniformě, která jsou znamením vynikajících činů válečného hrdiny. Ano, bojoval si ve Vietnamu, výborně, osvědčil ses jako hrdina, ale zůstáváš jím i teď, v denním životě? Svátosti jsou znamení jiného rázu, jsou znamením ne naším, ale vyznamenáním Kristovým, který pro nás ve svátostech znova vydává své tělo a prolévá svou krev.
Uvažujeme-li o křtu, pak účinkem Božího synovství, kterého se nám při křtu dostává, je odpuštění všech hříchů, jak hříchu dědičného, tak hříchů osobních. Co Eva zauzlila, je při křtu pro zásluhy Kristovy rozvázáno. Podobně při svátosti smíření, je-li kajícníkovi odpuštěno, mnoho uzlů se rozvazuje, a člověk může žít svobodněji. Ve svátosti oltářní se nám nabízí pokrm pro věčný život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Ve svátosti biřmování jsme uschopněni vydávat svědectví Kristovu evangeliu, jsme obohaceni zvláštní silou, která připravuje nové cesty Božímu království.
Ve svátostech manželství a kněžství jde o poslání posvěcovat druhé: ve svátosti kněžství posvěcovat Boží lid, ve svátosti manželství manželský svazek. Ve svátosti pomazání nemocných je člověk posilován k přijetí nemoci jako účasti na Kristově utrpení. Zároveň je však utvrzen, že Bůh uzdravuje. Ke svátostem, které přinášejí Kristův život, přivádí i Panna Maria jako ta, která jej zrodila, jako ta, která je Prostřednice milostí i Matka církve.
Matko Kristova a Matko církve, Maria, oroduj za nás!